Rozhovor – RNDr. Pavel Poc

Mezi moje zajímavé zákazníky bezpochyby patří i RNDr. Pavel Poc, který  donedávna pracoval jako europoslanec. Je vystudovaný biolog a jako takový se postavil proti takzvanému „semínkovému zákonu“ a dlouhodobě se zasazuje o bezpečnost potravin a opatrnost vzhledem ke geneticky modifikovaným organismům. Další informace o Pavlovi najdete například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Poc 
 
Ahoj Pavle dlouho jsme plánovali tento rozhovor pro můj web a mě se zdá že doba pro tento počin konečně uzrála. Mám tedy na tebe pár otázek..    

1. Když jsem zjistil že můj zákazník ,,sedí“ v Bruselu a navíc je vystudovaný biolog, řekl jsem si že to je opravdu nezvyklý zájemce o produkty nožířského řemesla. Co tě na nožích vlastně zajímá – nezastírejme že je sbíráš… ? 
 

To asi není nic zvláštího, ne? Nůž byl a je vždycky tak trochu kultovní předmět a asi neznám chlapa, který by nějaký nůž neměl rád. U mně k tomu přistupuje taky to, že děda byl kolář- karosář, řemeslník nade všechny a já se jako děcko nejvíc poflakoval u něj v dílně, tak ve mně něco z toho zůstalo a řemeslo mně vždycky facinovalo. Chladné zbraně, nejen nože, mně berou i pokud jde o design, samotnou tvorbu i trochu té mystiky okolo. Koneckonců i Ty jsi mi dělal pár nožů na zakázku podle mých návrhů a těším se až spolu zase budeme něco dělat.

2. Jak se díváš na obecné snahy politiků v některých zemích zbavit obyvatelstvo ,,nebezpečných“ předmětů, mezi něž patří i nože? Nepřijde ti trochu přehnané že třeba v Anglii nemůže občan ani na ulici zakrojit do nějaké té svačinky? 

Úprava ve Velké Británii a v Irsku je poměrně striktní protože společnost, nejen politiky, tam vyděsily počty trestných činů spáchaných s použitím chladných zbraní. Ty v Británii narůstají tak moc, že se tam mluví o “knife crime epidemic”. Jen v Londýně dojde k pěti stovkám napadení nožem ročně. Ale pokud si tu svačinu budeš porcovat zavíracím nožem bez aretace čepele s délkou do 7,6 centimetru jsi v zásadě v pohodě. Pokud si vezmeš jakýkoli nůž do baru nebo na fotbal, půjdeš dost pravděpodobně za katr. Naproti tomu v přírodě, pokud máš k tomu oprávněný důvod, jsou povoleny i nože s pevným úchytem čepele či přímo nože s pevnou čepelí. Hodně cynicky bych řekl, že je to jejich problém a s brexitem zmizí z Unie jeden z členských států, který opakovaně požadoval zpřísnění zbraňové legislativy.  

3. Jako politik si myslíš že se u nás těmto zákonům ubráníme? Jaký je tlak, pokud tedy je –  na ČR aby takové opatření přijala?Nevím o žádném takovém tlaku ani jsem ho za deset let nezažil. Tyhle falešné poplachy mně upřímně štvou, u nás pořád někdo něco svádí na Unii aniž by měl vůbec páru o realitě a příčinách problému. Nejvíc jsem se nasmál jak u nás jela kampaň jak Anglie zdrhá z Unie aby se vyhnula přísným regulacím, a zatím pokud jde o zbraně, tak Britové byli ti, kdo chtěl zpřísnit podmínky v celé Evropě. Přitom je věc jen a jen národní legislativy, jak se k chladným zbraním postaví. Každý stát to má upravené jinak, podle svého. Když pojedeš do Norska na ryby a Německá policie Tě chytne s filetovacím nožem s čepelí přes 12 cm, a nebudeš ho mít v uzamčeném pouzdře, tak taky dostaneš flastr. Je prostě potřeba znát a respektovat zákony země, ve které se pohybuješ. 

4. Sám nože nosíš, nebo pouze sbíráš? Tvoje EDC?Jasně, že do obory si s sebou nůž vezmu, jasně, že na vodu jedu s nožem. Ale že bych nosil po Bruselu bowie jako Krokodýl Dundee, tak to ne, to pokládám za dokonalou kravinu. Občas se povede neskutečná věc. Jednou jsem dostal k Vánocům od asistentů jako dárek higonokami, uložil jsem si ho do cestovní tašky, zapomněl jsem na to a pak jsem s ním skoro půl roku lítal tam a zpátky letadlem než si ho jednou všimli v Bruselu při kontrole a přišel jsem o něj. EDC v pravém slova smyslu asi nemám. Ale na procházky do přírody se psem nebo do obůrky nejčastěji nosím tvůj Titan Dagger. 

5. Uplynula už nějaká doba co jsi svoji židli v Bruselu opustil. Jak se teď díváš na uplynulé roky,  co považuješ za největší úspěch tvého působení?

Kdybych měl zmínit tři věci, které by bez několikaleté práce mě a mých lidí asi nebyly, tak první určitě bude změna evropské politiky pokud jde o pesticidy, zejména jejich povolování a posuzování rizik, včetně odstřelení nechvalně proslulého glyfosátu. S tím úzce souvisí novela potravinového práva, která tyhle věci převedla do legislativy v oblasti bezpečnosti potravin. Povedlo se mi taky během těch deseti let posunout problematiku rakoviny vysoko na žebříčku priorit, nikdo to moc neřešil a teď je to v oblasti zdraví jeden z hlavních bodů. A v oblasti ochrany biodiverzity to bylo nařízení o nepůvodních invazních druzích. Na tom jsme profesně pracovali i s manželkou snad 25 let a skončilo to právě tou Evropskou legislativou a realizovaným regionálním projektem likvidace bolševníku, jedné z nejnepříjemnějších invazních rostlin. Ale samozřejmě toho bylo za těch 10 let mnohem víc, bylo by to na dlouhé povídání. Je docela škoda, že tady v ČR panuje hrozná skepse k politice a nedůvěra k Evropské Unii. Kolikrát jsem poslouchal nářky jak teden člověk v Europarlamentu nic nezmůže, jak jsme v EU bezmocní a podobně. Všechno jsou to nesmysly. Síla záleží na kvalifikaci a schopnosti vyjednávat.  Takové stěžování “já nic nezmůžu” pochází většinou od neschopných lidí, a nejen v Evropském parlamentu 

6. Kam teď směřuje Pavel Poc, jaké máš plány?Volby dopadly jak dopadly, přišly nabídky, a pojejich porovnání a vyhodnocení jsem zůstal pracovat v Bruselu. Sice to znamená zase to strašné dojíždění, ale můžu pokračovat v práci na tématech, na kterých jsem pracoval dřív. Dál se zabývám pesticidy a biologickou ochranou rostlin, rezistencí na antibiotika, potravinovým právem ale třeba i rakovinou a obnovitelnými zdroji energie.

7. Vím že rád cestuješ, přivezl jsi mi kousek polární břízy který jsi sám uřízl někde za polárním kruhem. Kam ještě chceš vyrazit, jaký je nesplněný cestovatelský sen?

Abych řekl pravdu, tak když mám někam odjet, jsem z toho vždycky skoro nemocný, takže nevím jestli mám rád cestování. Zato vím jistě, že miluju Skandinávii a něco mně nutí se tam pořád vracet. Říkáme tomu doma “nedostatek Norska v krvi” a už je to zase tady, letos tam prostě musíme zpátky. Asi to je syrovost severské přírody, to je prostě něco úchvatného, co se nedá moc dobře popsat. No a samozřejmě moře, potápění a za tím se taky musí cestovat. Míst kam se ještě chci podívat je spousta, chtěl bych se potápět s kosatkami v Norsku, mezi medůzami na Palau, vidět sardine run v Jižní Africe, Galapágy ….. 

DCIM100MICRO

8. Nejzajímavější destinace kde jsi byl, nebo kam se rád vracíš?

Nejzajímavější byl zatím asi Svalbard, Špicberky. Byl jsem se tam před pár lety podívat na Světovou banku semen, pomáhali jsme jim s financováním tohohle neskutečně cenného projektu. Bylo to ještě v zimě a byla to úplně nová zkušenost. Výprava na sněžných skůtrech jen tak na půldne, ale flintu s sebou, protože lední medvědi tam pořád ještě občas žerou lidi. No a když pak v té ledové pustině trochu a opatrně poodejdeš od ostatních, tak Ti to připomene vlastní rozměr a zranitelnost. No a pod vodu jsme se pravidelně vraceli na jeden zapadlý ušmudlaný atol na Maledivách, kde sice nejsou ty proslavené pláže, ale zato je tam super potápění. Jenže to teď asi skončí, protože tam někdo zatáhl kočky a s nimi paraziticke červy z rodu Ankylostoma. Minule jsem si odtud přivezl pod kůží larvu a není to zážitek, který bych chtěl opakovat.    

9. Povinná otázka – jakou sebou vozíš kudlu, pokud nějakou? Pokud ne, chybí ti nůž na cestách?

Potápěčský nůž patří k výbavě pod vodu, míval jsem Kershaw Sea Hunter, ale přišel jsem o něj, teď mám místo toho nůž-nůžky Scubatech. Do Skandinávie obvykle beru filetovací nůž plus něco na kuchání ryb a samozřejmě moje milované Bolo SP-11 od firmy Ontario, nejuniverzálnější survival knife, který se kdy vyráběl, škoda, že ho nahradili novým typem, který je k ničemu. Ale ať už “venčím” jakýkoli nůž ze sbírky, naprosto vždycky si prostuduju předpisy dané země a respektuju je, jak při tranzitu tak v cílové destinaci, abych o něj nepřišel.  

10. Nemám obvzlášť široký okruh čtenářů, ale na druhou stranu je to speciální skupinka. Co bys nám sdělil – poselství Pavla Poce?

Usmívejte se na sebe, zdravte se a mluvte spolu. Nejhorší na Česku je ta vzájemná nevraživost, podezíravost a závist. Ta vám dělá kažodenní život horší, než jaký je nebo by mohl být. 

Děkuji ti za čas, který jsi věnoval tomuto rozhovoru a věřím že si najde svoje čtenáře. Těším se až se zase uvidíme, třeba nad projektem nějaké zajímavé kudly, ahoj.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Rozhovor – RNDr. Pavel Poc was last modified: 23 ledna, 2020 by Michal
© Copyright 2020 Ručně kované, lovecké nože