Rozhovor s Milanem – aktivním členem francouzské legie – který říká: ,,Nůž v legii využíváš prakticky neustále“
kompletní fotogalerie: http://roknif.rajce.idnes.cz/,,Legionar
R: Ahoj, my se známe už dost dlouho, tykáme si, zůstanu u toho i v průběhu našeho rozhovoru . Návštěvníky mého webu by jistě zajímalo, jak dlouho jsi u legie a kde všude jsi byl v rámci služby.
M: Ahoj, v legii sloužím od roku 2004, v prvním roce jsem tam absolvoval základní výcvik a v polovině roku 2005 jsem jel na první čtyř měsíční turnus do Djibouti to je na hranicích Somálska a je tam výcvikový terén legie. Mezitím jsem byl na cvičení v Abu Dhabi. V následujícím roce 2006 jsem opět absolvoval turnus v Djibouti, potom jsem byl na Pobřeží Slonoviny, kde právě skončila občanská válka. Od konce roku 2007 až 2008 jsem šířil slovo Boží (směje se), byl jsem na misi v Afghanistánu. V druhé polovině roku 2008 jsem se vrátil do Djibouti. Od roku 2009 jsem byl na Francouzské Guyaně, a to do roku 2011. V roce 2014 to byla centrální Afrika. Po útocích na Charlie Hebdo jsem byl nasazen na patrolování po francouzských metropolích v Marseille, Cannes, Nice. Potom jsem se vrátil na Guyanu. Je rozdíl nasazení, jako jsou mise a výcvikový pobyt.
R: Jsme na nožířském webu, budu se ptát tedy i k tomuto tématu, jaký nůž používá voják legie a vybaví tě armáda nějakým nožem?
M: Legie tě vybaví bajonetem, který má nevalnou kvalitu, každý voják si pořídí nějaký nůž podle svých potřeb. Je rozdíl, jestli jsi nasazený na misi v Africe či Afghanistánu, protože tyto mise jsou většinou motorizované nebo jestli jsi v džungli (Gyuana), neboť potřeby se mění s prostředím. Doporučuji mít na práce v terénu, prosekávání cesty v džungli, postavení přístřešku, rozdělání ohně a podobně, pevný nůž s delší čepelí a k tomu menší zavírací. Je nutné oddělit nůž na přípravu jídla a na ostatní práce z bezpečnostního hlediska možné nákazy nějakou nečistotou a podobně.
R: Když mluvíš o rozdělávání ohně, dokáže legionář opatřit oheň bez sirek nebo zapalovače?
M: Rozdělat oheň bez sirek lze pomocí demontované munice a zahřátého drátu, postupně se pak přidávají piliny z měkkých dřev, které jsou nastrouhané pomocí nože. Metod je více, použiješ vždy to nejdostupnější.
R: Existuje pro vojáka legie riziko, nebo může se vůbec dostat do situace, kdy o přežití rozhodne použití nože? Jaký nůž doporučuješ na přežití?
M: Záleží, v jaké oblasti se pohybuješ, tady v Evropě taková situace nenastane, je to obydlená oblast a vždy můžeš využít něco co najdeš a podobně, ale když je taková situace v poušti, nebo v lese, je nůž nutnost. Nůž, který mám od tebe je ideální na přežití v džungli, nejvíc jsem ho využil právě na Guyaně.
R: Jaké je vůbec celkově využití nože pro vojáka legie?
M: V legii využíváš nůž prakticky neustále. Voják na misi nese výstroj, jejíž váha se pohybuje mezi 25 – 40 kg, nůž nesmí chybět, zejména když se pohybuješ v džungli.
R: Jak vidíš snahy některých politiků omezovat nošení nožů, potažmo držení a nošení zbraní?
M: Myslím, že na zbrojní průkaz by občan měl mít právo nosit zbraň. Pokud dochází k teroristickým útokům a podobně, ozbrojení občané jsou jednou z možností, jak udržet vyšší bezpečnost a mohou, pokud jsou připravení zabránit větším ztrátám v takové situaci. Nošení nožů s delší čepelí by mělo být také limitováno, protože to dává možnost policii odzbrojit potencionálního útočníka. Dobré řešení by bylo povolit nosit delší nůž držitelům zbrojních průkazů. S nošením zavíracích a menších nožů nevidím problém, i když se malým nožem dá taky 
smrtelně zaútočit, takové riziko je menší.
R: Když jsme spolu mluvili ještě před tímto rozhovorem, všiml jsem si, že se velmi dobře orientuješ v historii, je to něco, co se vyučuje v legii?
M: Každý legionář by měl znát základní historická fakta, ale všichni legionáři je neznají, mě historie zajímá. Z historie se lze poučit do současné situace, ale je třeba znát fakta. Například abych pochopil druhou světovou válku, musel jsem přečíst paměti veteránů války z obou válčících stran, porovnávat uvedené informace a z toho vyčíst fakta, která jsou pak velmi pravděpodobná. Historie středověku je víceméně daná, ale novodobé dějiny vykládá každý zdroj jinak, takže je nutné studovat mnoho autorů a pak si udělat vlastní obrázek. Řekl bych, že historii lidí vytváří historie válek. Bohužel, je to tak.
R: Co bylo pro tebe nejzajímavější, top zážitek ze služby?
M: Top je asi těch sedm týdnů v džungli, výcvikový tábor – stáž Aide Moniteur Foret ( AMF), což je výcvik k přežití v džungli.
R: Trochu odbočím, jak hodnotíš současnou bezpečnostní situaci v Evropě?
M: Současná situace je velmi vážná, jak všichni vidíme a sledujeme na internetu. Ještě před tím, než jsem šel k legii, pracoval jsem v severní části Paříže jako klempíř. Už v té době se mi zdálo divné, že když jedu metrem v této části Paříže, nevidím nikoho jiného, než lidi tmavé pleti. Potom proběhlo 11. září a poté, co se k tomu přiznala Al Káida, sledoval jsem jak všichni muslimové v této severní části Paříže oslavují a všichni z toho měli obrovskou radost. Riziko nese migrační vlna a otevřené hranice evropských zemí. Je to samozřejmě špinavá politika USA, zlikvidovali zcela bezdůvodně Kaddáfího a dnes je v této zemi totální chaos, ale za Kaddáfího to byla země, která zadržovala migrační vlnu. To samé Sýrie, ovšem syřané (díky Rusku, které zabránilo bombardování a vývoji podle podobného scenáře jako v Lybii), se ještě mohou bránit, ale migrační vlna je obrovská i ze Sýrie, protože na velkém území tam vláde Islámský stát. Tím pádem tuto migrační vlnu nikdo nezadržuje, hranice neexistují a hlavně politici jsou pro tuto migrační vlnu, takže tohle všechno je řízené. Určitě si myslím, že to je řízené, není možné aby politici s něčím takovým souhlasili, kdyby svoji politiku chtěli dělat pro lidi. Ještě když byl ve Francii Sarkozy a vznikl nějaký problém, Sarkozy vrátil ty lidi zpět do Afriky a povolal policii. V Pas de Calais na hranicích s Anglií je množství migrantů, kteří se chtějí dostat do Anglie, koncentruje se jich tam obrovské množství a vznikají problémy. Mluvím teď o situaci v Pas de Calais. Za Sarkozyho to policie ještě uměla dát do pořádku, ale dnes policie prakticky nemá žádná práva potlačovat tuhletu vlnu, protože politici jim to prostě nedovolují. Na Guyaně jsem pracoval se Gendermarie a ti říkají že mají omezená práva při zásazích proti migrantům takovou měrou, že nemůžou dělat prakticky nic. Samozřejmě to záleží na tom, koho budou občané volit, jestli politiky typu Merkelová, Holland a podobné, a pokud je volit budou, situace bude jen horší a horší.
R: Co si myslíš o Silvestrovských útocích na ženy, mě je divné, že to bylo v jeden den na tolika místech, stejný typ zločinu.
M: Myslím si, že to bylo organizované, ale i do určité míry spontánní. V Africe jsem viděl podobné chování mezi jednotlivými etniky, proto mě tím nepřekvapili ani zde v Evropě. A jelikož byly oslavy, které nesou velkou koncentraci lidí v ulicích a tyto skupiny toho využily a domluvily se k hromadné akci, takže ty zvěrstva byly víc vidět. Ale je to něco, co se děje neustále, jen se o tom nemluví a je snaha toto zakrývat, ale já sám nebo mí přátelé jsme byli svědky agresivního chování africké menšiny přímo ve francouzských metropolích. Ve Francii je takovéto násilí na lidech zveřejněno na internetu, ale v televizi se o tom prostě nesmí mluvit. Pro mě tohle není žádné překvapení, spíš je pro mě překvapení, že to vyšlo na povrch a že to šlo i do televize. Byla to zřejmě tak velká koncenterace útoků v jednu chvíli, že to bylo nezadržitelné a něšlo to už utajit.
R: To mě navádí se vrátit k tématu nošení zbraní v ulicích…
M: Já se pohybuji hodně po Francii, sám jsem byl již napaden, i moji přátelé, tam kde máme regimenty, kolikrát jsou i bitky. Opatření jsou pak taková, že musíme chodit po třech, po čtyřech, nebo nám poručí, abychom si vzali vycházkovou výstroj, nebo alepoň ti, kteří mají méně, jak pět let služby. Vyvozuji z toho, že migranti jsou chráněni. Domnívají se, že nám vojákům i civilistům budou utínat a omezovat práva, tak že migranti přestanou dělat ty svoje zvěrstva, ale to není pravda. Oni to dělají bezdůvodně a čistě proto, že nesnáší naši civilizaci. Je jedno, jestli je to muslim, nebo nějaký černoch z Afriky. Žijí v ghetech a s islámem to nemusí mít vždy souvislost, je to nenávist vůči bílé rase a naší kultuře. Vidí, že se chováme podle nějakých zákoných hranic, které oni nerespektují a to je jejich výhoda. My se také neorganizujeme do skupin, žijeme normálním životem, zatím co oni se organizují a napadají nás, okrádají lidi, znásilňují ženy a potom je zde samozřejmě islám, ten extrémní, kde se shromaždují v mešitách a tam jim říkají – útočte na bílý, jakýmkoliv způsobem, vezměte auto a naražte do lidí, máte li zbrań, střílejte a nemusí to být na konkrétní cíl, vystřílejte restauraci. O čem se nemluvilo – na konci roku islamisté zaútočili na jednu restaraci, kde náhodou seděli tři ozbrojení členové narkokartelu, ti zareagovali a postříleleli útočníky. Zachránili tak možná spoustu lidských životů… samozřejmě, byli to dealeři drog, zločinci, ale svým způsobem hrdinové. Zachránili plno lidí, a to díky tomu, že byli ozbrojení. Než by police přijela, bylo by spousta lidí mrtvých. Proto si myslím, že obyvatelstvo by mělo být vyzbrojeno, ale mělo by to být pod kontrolou. A politici mají snahu to opět udělat přesně opačně – tak tohle je už diktatura. Navíc se samozřejmě nedá vyloučit, že se migranti nelegálně nevyzbrojují. Migranti, kteří se sem valí, většinou nejsou z válečných oblastí, takových je minimum. Sám syrský ministr zahraničí říká – nepouštějte je, můžou zůstat v Sýrii – na území, kde není válka. Ale to nechtějí, jsou to hlavně ekonomičtí migranti, což je normální, ekonomická migrace byla vždy. Lidi z Evropy šli do Ameriky za lepším, ale proto, aby tam pracovali. Z východního bloku šli lidi pracovat do západní Evropy. Tihle migranti ale nejdou pracovat, začlenit se, chovají se jinak, jsou to paraziti, chtějí se flákat a žít ze sociálních dávek.
R: Když si dám dohromady všechno, co říkáš, včetně toho co jsme si řekli mimo diktafon, vychází mi z toho, že bezpečnostní situace v Evropě je horší, než v Africe. Co myslíš?
M: Na některých místech to tak určitě je. Nasazení legií ve Francii je stejné, jako bylo třeba v Afghanistánu. Nebezpečí vidím i v tom, že ve Francii je ministryně školství muslimka. Na základních školách se přestávají vyučovat dějiny Francie, to prakticky vymazali. O velikánech, jako byl Karel Veliký, Karel Martel, Ludvík XIV nebo Napoleon se děti neučí. Takže o takových lidech se už francouzi nesmí učit. Místo toho se učí o islámu a islámských říších středověku o Mohamedovi. Navíc tato ministryně zrušila výuku řečtiny a latiny, což byly povinné jazyky. 
A je to cítit, když mluvím se staršími studenty, tak oni to všechno islámské kolem tolerují, i přes atentáty. Každá druhá holka chodí s arabem, nebo černochem. Multikulturalismus, který tam je od druhé světové války, kdy začala dekolonizace je tam mnohem výraznější. U nás je společnost mnohem uzavřenější. Myslím si, že to bylo díky komunistům, kteří uzavřeli naši část Evropy, kdy jsme nemohli cestovat a byli jsme omezovaní v jiných věcech, ale na druhou stranu k nám také jezdili zahraniční studenti. Po dokončení školy ale jeli zpět, pomáhat ve vlastní zemi. Ve Francii takoví většinou zůstávali. Tak jsme byli vlastně ušetřeni takové prvotní migrační vlny, která je nejen ve Fancii, ale po celé západní Evropě už dlouhou dobu a my, Polsko, Slovensko a dál na východ to jsou země, které mají ještě šanci, protože západ má v imigraci obrovský náskok, to jsou desetiletí.
R: No, mohlo by to být tak, že až se západní země ,, naplní“, migranti budou hledat další zdroj?
M: Slováci to už pochopili, Poláci to pochopili, náš premiér se neustále snaží ,,jít“ do Bruselu, abychom dostávali dotace, takže se snaží najít cestu, abychom vzali nějaké migranty, ale je třeba říct ne, striktně ne a hotovo. Ti lidé tady nemají co dělat, naše společnost k nim žádné závazky nemá. A naše společnost si to uvědomuje. Na západě si to uvědomuje jen menší část občanů, oni to berou, jako že je to v pořádku. I přes to, co se tam děje, se k tomu nedokážou postavit. Věří v politiky, že to vyřeší a mají strach. Věří, že to vyřeší vojáci, dneska je ve Francii v ulicích deset tisíc vojáků. Hlídají školy a jsou plně vyzbrojeni, jako by byli někde v Afghanistánu, což není normální. A pokud my tady to tak nechceme mít, je třeba se proti tomu uzavřít. A bojovat jak se dá, že půjdou lidi do ulic, že o tom budou číst, mluvit a sdělovat si to a budou se o to zajímat, to je prvotní. Myslím, že my jako východní Evropa máme ještě šanci se proti tomu bránit.
R: Děkuji ti za tvůj čas a za sdílnost.
Milan souhlasil i s tím, že odpoví na vaše otázky přímo, zde v diskuzi našeho webu. Pokud bude mimo připojení, otázky mu předám. Diskuze zde: /tema/milan-rozhovor-s-legionarem/