Na současném trhu s nožířskými výrobky zaujímají damascenské oceli – jako ostatně vždy v minulosti a nejen v Evropě – výjimečné postavení mezi všemi ostatními produkty. V dávných dobách středověku měl například damascenský meč hodnotu rozlehlejší zemědělské usedlosti – statku. V dnešní době finanční cena damascenky poklesla, ale ne vše se dá vyjádřit penězi a mám za to, že hodnota damascenské čepele právě tento rámec přesahuje.
Definice svářkové damascenské oceli
Damascenská ocel je výkovek obsahující nejméně dva různé druhy ocelí, které jsou metodou kovářského svařování postupně překládány a svařovány tak, že vznikne ocel s více či méně jemnou a pravidelnou strukturou, která je na výkovku patrná zejména po naleptání vybroušeného povrchu materiálu a tato struktura je v celém jeho průřezu.
Damascenská, svářková ocel, hovoříme-li o její klasické podobě, se vyrábí prastarou technologií kovářského svařování, tedy metodou, která se dnes již téměř nepoužívá a je více méně zapomenuta. Oživují ji pouze někteří umělečtí kováři, nožíři a mečíři, kteří se na danou techniku většinou specializují. Výsledným produktem opakovaného plošného svařování různých ocelí je právě Damascénská ocel. Opakovaným překládáním a svařováním stejného druhu oceli získáme překládanou ocel, stejným postupem zpracovaný vícedruhový ocelový materiál vytvoří ocel damascenskou.
Damascénská ocel z nerezu
Také se můžeme setkat s damascénskou ocelí z nerezových materiálů. Vévodí jim výrobky švédského Damasteelu AB, oceli vyrobené práškovou metalurgií. Mají dobré vlastnosti, jsou však vyráběny sériově, a tak u nich chybí kreativita ručního originálu. Druhou skupinou jsou nerezové damašky z většinou standardních nerezů.
Co tedy nakonec nůž nebo dýka z damascénské oceli svému majiteli přinese? Rozhodně, pokud je výběr správný, získává předmět s nadstandardními užitnými vlastnostmi, které ale zůstávají, jak často říkám svým zákazníkům, na planetě Zemi. Žádné zázraky, ale přesto tak nadstandardní, že její limitní vlastnosti pravděpodobně nikdy nevyužije. K tomu přidejme jedinečnost ručně zhotoveného materiálu, který je v přeneseném smyslu výsledkem snažení mnoha generací, které nás předcházely. Zvláště když uvážíme, že nůž je jedním z nejstarších nástrojů lidstva, který si navíc zachoval své uplatnění dnes a jistě si je podrží i v daleké budoucnosti.
Dekorativní damascénská ocel
Zajímavé jsou také damascénské oceli dekorativní, kde je prvořadým cílem efektní kresba na čepeli, zvýrazněná jejím naleptáním. Krásných vzorů je možné dosáhnout tordováním, které také mění vlastnosti čepele, zejména pružnost. Vrcholem jsou mozaiky s motivy květin nebo zvířat. Jedná se o velmi náročné kovářské postupy, které mají jistě svoje místo na trhu s noži, problém však vidím ve struktuře takových čepelí. Vrstvy oceli nejsou kladeny podél čepele, nýbrž čepelí napříč. To poněkud odporuje původní myšlence damaškové ocele, pokud má prvořadě zlepšit mechanické vlastnosti.
Tavená damascénská ocel
Samostatnou skupinou jsou damascenské oceli tavené, tzv. litý, někdy též pravý damašek, nazývaný nejčastěji Wootz nebo Bulat. I ten lze připravit v tradiční uhlíkové nebo nerezové formě přidáním chromu do vsázky. Kresba zde vzniká metalurgickým procesem, nikoliv kováním, kterým se pouze formuje. Čepele wootzu jsou ještě výjimečnější než ze svářkového damašku, od kterých jsou svým typickým vzhledem většinou rozeznatelné.